Ahoj, jsem Radka Procházková.
Cestování mám doslova v DNA – dokonce i v mém příjmení.
Procházková. Procházím světem. A není to náhoda.
Cestování je součástí mého života od dětství. Jako malá jsem sedávala na zadním sedadle auta a sledovala, jak za oknem ubíhají krajiny, které jsem nikdy předtím neviděla.
Lásku k cestování mi předali rodiče a můj otec ji ještě umocnil – společně jsme procestovali velkou část světa. Díky němu jsem pochopila jednu důležitou věc:
Svět je mnohem větší a krásnější, než si většina lidí dokáže představit.
Později přišly cesty s partnerem, s kamarádkami… a nakonec i ty úplně sólo.
A právě ty mě překvapily nejvíc.
Cestování o samotě má něco magického.
Jdeš přesně tam, kam chceš. Svým tempem. Bez kompromisů.
A najednou objevíš samu sebe úplně jinak.
Tehdy jsem si uvědomila, že tuhle zkušenost by měla zažít každá žena.
Proč vzniklo „Cestuj s lehkostí“
Postupně jsem si začala všímat jedné věci.
Spousta žen kolem mě touží cestovat…
ale pořád čekají.
Čekají na partnera.
Na kamarádku.
Na správný čas.
Bojí se jazykové bariéry, neznámého prostředí nebo toho, že to samy nezvládnou.
A právě proto vznikl projekt Cestuj s lehkostí.
Mým posláním je ukázat ženám 45+, že cestování o samotě není nic složitého ani nebezpečného.
Že si mohou cestu naplánovat samy.
Vyrazit samy.
A vrátit se domů s příběhy, ze kterých budou čerpat ještě dlouho.
Protože čekat na někoho, kdo tě vezme do světa, je prostě škoda.
Několik příběhů z mých cest
Jedním z mých největších cestovatelských snů bylo Japonsko.
A splnila jsem si ho – úplně sama.
Jiný jazyk.
Jiné písmo.
Jiná kultura.
A přesto to byla jedna z nejkrásnějších cest mého života.
Japonsko mě naučilo, že překážky, které si před cestou vytváříme v hlavě, jsou vždy větší než realita.
Jednou jsme s partnerem potřebovali přejít hranice ze Spojených arabských emirátů do Ománu.
Cestovatelka jako já, zapomněla na to, že na půjčení auta je potřeba mezinárodní řidičský průkaz. No ejhle, ten byl někde doma, takže půjčení auta nepřipadalo v úvahu.
Taxik nemohl jet přes hranice, potřeboval zvláštní povolení.
Tak jsme šli pěšky, v zemi, kde nikdo neudělá pěšky ani o krok více, než musí.
Na hraniční přechod, kde všichni projíždějí autem, přicházeli dva Češi s kufry. Pohledy kolemjedoucích byly k nezaplacení. Hraniční kontrola nemohla pochopit, kde máme auto, že snad nikdo nemůže přijít pěšky.
A přesně o tom cestování je.
Ne o dokonalých plánech.
Ale o odvaze improvizovat.
Jednou jsem se při túře na Aljašce zastavila v křoví, abych si odskočila.
Jenže z křoví se ozval zvuk.
Medvěd.
Skutečný, živý medvěd pár metrů ode mě.
Dnes se tomu směju. Tehdy to byl čistý adrenalin. Ale právě tyhle momenty ti ukážou, že zvládneš víc, než si myslíš.
A přesně to chci ukázat každé ženě 45+.
Svět je otevřený i tobě
Procestovala jsem velkou část světa, například:
- Velikonoční ostrov
- Saúdskou Arábii
- Kuvajt
- Aljašku
- Japonsko
- Francouzskou Polynésii
- Evropu
A pokaždé jsem si odvezla jeden pocit:
Svět je otevřený každé ženě, která se rozhodne vyrazit.
A já ti ukážu, jak na to.
Více příběhů, tipů a praktických návodů najdeš v cestovatelském klubu
Cestuj s lehkostí.